Pořízeními pro případ smrti jsou dědická smlouva, závěť a dovětek. V širším slova smyslu sem můžeme zařadit i prohlášení o vydědění a povolání vykonavatele závěti či správce pozůstalosti.

Pořídí-li zůstavitel pro případ své smrti v době, kdy je v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby (např. v nemocnici), a povolá-li za dědice osobu, která v tomto zařízení pracuje (např. lékaře, zdravotní sestru), musí se tak stát závětí sepsanou notářem ve formě notářského zápisu, jiné pořízení by bylo neplatné.

1. Závěť

Sepsáním závěti může zůstavitel pro případ své smrti vyřešit své majetkové záležitosti a předejít tak následným majetkovým sporům mezi dědici. Zejména osoby, které nemají manžele nebo děti, by měly být informovány o tom, kdo po nich bude ze zákona dědit, a případně zvážit, zda nesepsat závěť.

Zůstavitel může uvést v závěti tzv. vedlejší doložku, čili podmínku, doložení času nebo příkaz, nikoli však jakoukoli. Nepřihlíží se totiž k vedlejší doložce, která směřuje ke zřejmému obtěžování dědice, která odporuje veřejnému pořádku, která je nesrozumitelná a dále k vedlejší doložce zakazující nebo přikazující uzavření manželství, či setrvání v něm. V konkrétních případech se mohou vyskytnout nejrůznější vedlejší doložky - aby se syn stal dědicem, až dostuduje vysokou školu, aby pozůstalost připadla manželce pouze do doby, než se znovu vdá, aby se dědic postaral o zůstavitelova psa apod. Nad tím, aby byly vedlejší doložky ustanovené v závěti skutečně plněny, vykonává dohled vykonavatel závěti (viz 5. Povolání vykonavatele závěti).

více >